Terapie zastavením

tak jsem si pro sebe nazvala jednu aktivitu neaktivitu, kterou jsem si uvědomila díky tanci.... 

Začátek nového lektorského výstupu na Fascinaci tancem....všichni stojíme  v kruhu a lektorka stojí uprostřed v zástěře a s vařečkou...co se asi bude dít? Začne vařit lektvar a vařečku pošle po kruhu s tím, že si každý můžeme přidat své koření....zaznívá láska, odvaha, radost, hravost, uvolnění a také můj klid, pak už se jde do tance. Hned první tóny mě vedou na zem, s důvěrou následuji a za chvíli už ležím na zemi, jak široká tak dlouhá. Hudba je nejdřív jemná a pomalá, ale i tak už bych ráda do tance, leč mé tělo ne. Ztěžklo a mám pocit, že vážím snad tunu. Další píseň...říkám si, zkusím lehce rozpohybovat alespoň palec u nohy, ať se tanec může začít rozvíjet. Nejde to. Zaměřuji pozornost na své nohy, dech, ale nic nevede k pohybu. A tak po pár písních svého vnitřního protestu se zcela odevzdávám a vychutnávám si tíhu svého těla, to zastavení, tu podporu, pevnost, jasnost, to, že nic nemusím, skvělá úleva! Písně zrychlí o dost víc a já stále ležím, jsem však plně přítomna, každý zvuk nástroje, tón, zpěv, vše je jakousi energetickou vlnou, která probíhá skrze mě. Ležím, netančím, a přitom uvnitř probíhá divoký rej, stejný jako je divoká hudba kolem. Vnímám také míhající se nožky a občas i dupot, je to spousta energie. A já nic nemusím, jen se tím bavím a vnímám každý okamžik i kousek svého těla.

Takovéhle opravdové a hluboké nicnedělání jsem si snad ještě nikdy nedovolila...

A teď před pár dny, kdy má hlava zase šašila, skákala z tématu na téma a chtěla vyřešit alespoň deset věcí najednou a ideálně hned, vzpomněla jsem si na svůj prožitek z tance a plácla sebou na zem (něco jako šavásana v józe), zážitek se mi hned vybavil, vedl mě hned do hlubokého uvolnění a já vnímala to spojení se zemí, jen své tělo a že to stačí. Mysl se zklidnila a mě bylo zase krásně. Po pár minutách ležení se má energie a chuť něco dělat opět obnovily, ovšem v jiné kvalitě, mohla jsem tvořit z jiného bodu než ze své roztěkanosti. Moc doporučuji.

PS: na tanci je skvělé právě to, že co v něm prožijeme, prožíváme v těle a v něm se to hned čistí, přepisuje a nově skládá, což nám pomáhá, abychom to napříště mohli nejen tančit, ale také krůček po krůčku i žít. Amen