Stud

Autorem kresby je Otto Neudert (Moravská galerie), jmenuje se Schoulená dívka, a pro mě vystihuje to, jak jsem se ve svém studu cítila

Stud je prevít. Uvědomila jsem si to teď na Fascinaci tancem. Po probdělé noci jsem se vzbudila s podivným pocitem, že nejsem dost dobrá, načež jsem se začala stranit lidí. To vše jsem si uvědomila, ale až později...

Nejdřív se mi na pozadí mého vnímání rozhostil takový divný pocit, který mě stahoval dolů, do sebe, do uzavření. Vešla jsem mezi lidi, svůj kmen, který mám moc ráda, a cítila jsem se odstrčená, přehlížená. Najednou jsem tady nebyla vnímána/vítána. To já jsem se chtěla schoulit, schovat se a nebýt. Nebýt, aby neviděli, že je se mnou něco špatně. No, co kdyby na to přišli?! Určitě by mě vyhostili ze svého kmene. A přitom při pohledu zpátky, jsem to byla nejdřív já, kdo se jim začal na základě svého omezujícího přesvědčení vzdalovat. Vzpomínám si, jak jsem byla vždycky na ty lidi, většinou své blízké, naštvaná, že si mě nevšímají zvlášť v okamžik, kdy se necítím dobře, a byla smutná z toho, že k nim nepatřím. Teď jsem si uvědomila, že ten pocit vyhnanství, začíná u mě, u mého studu, na základě kterého se začnu svých milovaných stranit.

Již párkrát jsem to v těchto pro mě těžkých okamžicích překonala a svěřila se svou bolestí, se svým zraněním, se svou pro mě v ten okamžik největší a nejvíc nejnepřijatelnější slabinou a k mému kolikrát hodně velkému překvapení jsem byla vždy přijata s láskou a otevřenou náručí. Velmi se mi ulevilo, a přestože jsem to právě prožila, vybavuji si, jak má mysl, nebo nějaká část ve mě, se vždycky bránila tomu uvěřit. Tohle není přece možné, to musí být nějaká chyba, nemůže to být přece pravda, vždyť mě měli vyhostit. Už se mi to stalo tolikrát a ta nevěřícná reakce tam pořád ještě bývá, ale už slábne, a já začínám mít pocit, že nejlepší lék na celý stud je jít za někým, komu důvěřujeme a svěřit mu své "nejtemnější" a nejschovávanější tajemství. Často pak zjistím, že v tom vůbec nejsem sama a že ten druhý to také zná, ví, o čem mluvím, také se mu to už stalo. A já? Jsem součástí. Najednou jsme tady zase spolu. Cítím blízkost a uvolnění a obrovskou vděčnost, že tohle všechno můžu žít. Prožít.