Emoce jsou jen různě zabarvenou energií

Minulý víkend jsme se vydali na naše oblíbené putování. Sbalili jsme batohy, vzali stan, spacáky, karimatky a vyrazili na pár dní pěšky toulat se krásami České republiky. Tentokrát nám padlo do oka Křivoklátsko, hrady Žebrák a Točník a cestou jsme se chtěli zastavit i na malém festiválku Skotsko v Kostelíku.

Měli jsme naplánovanou trasu včetně pár hospůdek, kde jsme se chtěli najíst. Jenže když jsme k nim dorazili, všechny byly zavřené. Zkoušeli jsme i místní sámošky — taky nic. Byly prázdniny, obyčejný čtvrtek, a přesto všude zavřeno. Nezbývalo než pokračovat dál a doufat. Když už jsem měla pocit, že mám denní porci kilometrů za sebou, ukázalo se, že nás čeká ještě dobrých deset kilometrů. To nedám! Byla jsem unavená, hladová a i voda nám pomalu docházela.

Situace začala být trochu bezvýchodná. Únava a prázdný žaludek spustily vlnu nepříjemných emocí — vztek, bezmoc, naštvání. Co s tím? Vzpomněla jsem si na svobodný tanec a na to, co děláme, když se objeví intenzivní nepříjemné pocity...

Rozhodla jsem se zůstat s nimi. Neutíkat, nebránit se. Začala jsem se zhluboka dýchat, nádech, výdech, a jen pozorovala, co se ve mně děje. Uzemnit se, být bdělá a přítomná. Postupně se v tom chumlu emocí objevovaly různé vrstvy, až se ten pocit začal proměňovat. Ulevilo se mi a najednou jsem cítila víc energie pokračovat.

Uvědomila jsem si, že emoce jsou, jak se říká, e-motion — energie v pohybu. Mají různé chutě: vztek, radost, zlost, odpor nebo nudu. Když je ale necháme projít a nezablokujeme je, mohou se proměnit zpět v čistou energii, která nás na naší cestě životem osvěží.