Smutek z menstruace

Je večer, sedím u stolu a bezhlavě začínám pojídat mandle v čokoládě obalené skořicí, když v tom si uvědomím, co dělám....co dělám? Zajídám smutek z právě přicházející menstruace...

Nechápejte mě špatně, já jsem ráda, že ji mám a své měsíční dny si už umím docela dobře užít. Dát si čas, udělat si prostor jen pro sebe, pro uvnitřnění, naslouchání a případné zapsání si toho, co ke mě přichází...Je to požehnaný čas plný vhledů, což jsem si uvědomila zase dnes odpoledne na procházce...

Táhlo mě to do lesa a tak jsem šla, hlavu jsem měla prázdnou, vnímala okolí a těšila se z toho, co je. Do toho mi přicházely krátké vhledy a uvědomění a já si najednou uvědomila, že to funguje. Že stále mám svůj cyklus a prožívání mých dnů se mění. Nejen podle toho, co se děje v mém životě, ale také zevnitř. Jsem žena. A stále ji budu, ať už dítě budeme mít anebo ne, to na tom nic nezmění. Neboť ženu nedělá to, jestli má dítě nebo ne, ale spíše její cykly, to jak jsme zkrátka od základu stavěné. Všechny bez ohledu na to, zda jsme více jangové či jinové, takové či makové. A já jsem moc vděčna za takové uvědomění, a kdoví kolik jich ještě díky čekání na dítě přijde...