Máma

Před pár dny tady u nás byla máma. (a včera měla zrovna narozeniny:)) Přijela na pár dní, protože měla nějaké vyřizování v Praze. Jsem moc ráda, že tady byla a měly jsme zase po dlouhé době čas jenom na sebe. Jak už to bývá zvykem, chtěla mi pořád s něčím pomáhat, a já zase pro změnu toužila po tom být s ní, užít si její přítomnost, nemuset nic dělat a jen tak si povídat. Nakonec jsme to všechno skloubily nějak dohromady a měla jsem velkou radost, že mi pomohla i s vytvářením vánočních ozdob, které jsem si vymyslela. Bylo to moc fajn.

Zároveň jsem si při pohledu na ni uvědomovala některé své zvyky a vlastnosti, které na sobě nemám ráda. Bylo to zrcadlo proti kterému jsem pořád bojovala. A teď? Teď jsem si to uvědomila a uviděla to. Uviděla, že to, co se mi na mámě nelíbí, je jen mým odrazem, věcma, které u sebe nemám přijaté. A tak jsem to využila tentokrát ne k boji, ale abych se na to podívala, objala to, přijala a pak s tím mohla začít i pracovat, nebo spíše spolupracovat. Nejdříve je totiž třeba si to očichat, prozkoumat a až pak se člověk může rozhodnout, co s tím, zda si to nechá anebo už to nechá jít.

A tak bylo toto setkání obohacující, i když se tam vynořily obvyklé věci, které jsem neměla ráda a necítila jsem se v tom dobře. Celé setkání mi pomohlo najít jiný nový postoj ke starým známým věcem :) A tak díky, díky mami, za tvou podporu.