Tanec srdce je tancem života

28.10.2020

Už před dvanácti lety mi tichý hlásek šeptl, abych začala tančit, a až teď jsem si uvědomila, že tím nebyl myšlen jen tanec, ale způsob života. Tehdy s tím přišel i název, tanec srdce, a moje reakce byla, že já přece tančit neumím, jak bych se tomu tedy mohla věnovat? 

Nicméně čas plynul a já se díky, dnes už díky, jednomu vztahu, ze kterého jsem se potřebovala osvobodit začala tančit. A vedlo mě to tehdy k tanci duše s ostravskou Lenkou. Měla jsem možnost nakouknout do sebe, do svého nitra, prožít si krásné, hluboké a nové stavy. Lepší slovo mě momentálně nenapadá. Každopádně byl to také čas, kdy jsem začala více vnímat a používat tělo, čas, kdy jsem byla ráda ve svém těle a nesnažila se z něho dostat ven. 

Jak čas plynul, dostala jsem se na víkendový seminář 5 rytmů k Raduce, to bylo v Olomouci, tak před šesti sedmi lety. To byla síla! Nezapomenutelné! Hned jsem se do tance zamilovala a až pak vlastně asi pokračovala s Lenkou, pravidelně, protože jsem to krásné chtěla zažívat častěji a častěji. Pak začaly občasné semináře Movement medicine, kde je tanec, hluboký prožitek tance, propojen i se šamanismem. Vyzkoušela jsem i medicínu Open Floor, ale hlavně, začala jsem tančit doma. Nejčastěji, abych si zpracovala nějaký emoce, nějaký téma, se kterým jsem si jinak nevěděla rady. Tělo a tanec vždycky pomohlo. Tělo ví, a už jen se dostat z hlavy do těla, do prožitku je tááák osvobozující! 

Před pár týdny jsem se odhodlala předstoupit před lidi a začít tančit svůj tanec, svou medicínu. Nechala jsem se vést a jediná moje starost byla, abych byla uzemněná a předala to, co předáno být má. Nevím, nakolik se mi to povedlo, ale každopádně to byla zajímavá zkušenost. Něco mi, ale pořád nehrálo. 

V poslední době, teď když jsem se konečně odhodlala ke svému vlastnímu tanci, jsem z toho ani moc nevnímala nadšení, euforii, kterou jsem si představovala, že by tam měla být, že bych měla cítit. Navíc, začínám mít čím dál více pocit, že tanec byl jen nástroj, který mě přivedl k sobě, který mi ukázal cestu do nitra. Kolikrát jsem si říkala, chci tančit, chci tančit, chci tančit. Nechci dělat už nic jiného. Tanec mi dal totiž svobodu být sama sebou. Vše se tam přijímá, mohu plynout a ať se na své cestě potkám s čímkoli, stačí jen tančit dál, zůstat s tím, prožít si to, a ono se to všechno transformuje, a vylézt z toho celého procesu lepší. Lepší v tom, že jsem zase o krůček blíže k sobě, k tomu, co doopravdy chci a co jsem tady přišla žít. 

A teď mám pocit, že až teď mi vše došlo, že to zapadlo, že to dosedlo... konečně! chce se mi říct. Ten pocit z tance mohu zažívat v životě, byl to celou dobu takový krásný trenažér. Nádherná ženská činnost, ke které se mohu vždycky vrátit a vrátit se tím k sobě... když se třeba ztratím. V myšlenkách, chaosu, ve světě.... Ale hlavně teď je ten čas takhle začít žít. Proto všechny ty změny, krize a obraty, aby nás to očistilo, my pustili to, co už nejsme, a vydali se na cestu noví a zdraví. 

Vše, co jsem zažívala, to můžu žít. Srdcem. Tanec srdce je způsobem života. Love it. Amen.