Louka a kosení

Letos jsme se dali do kosení a já jsem za to moc ráda. Cítím vděčnost. Cítím vděčnost pokaždé, když vidím svého muže jak seká, je u toho soustředěný, takový v meditaci, řekla bych. Je to krásný pohled. A když si to dá jako pauzu v práci. Pro oddych. Myslím, že mu to dělá radost. A zároveň se náš problém sekání velké zahrady vyřešil tím nejlepším způsobem. Nejvíc harmonicky s přírodou. Jak to jen jde. A já ráda vezmu hrábě a trávu rozhazuji, ona pak krásně voní na slunci a když správně šustí, dáváme ji naší sousedské přítelkyni pro králíky. Je to krásná spolupráce. Díky tomu můžeme na zahradě v průběhu roku objevovat nové a nové květiny, o kterých jsme, dokud jsme sekali, vůbec nevěděli, že tady jsou. Také pohled na zahradu a její divokost a rozmanitost mě velmi těší. Tady je pár fotek, ze kterých se můžete těšit i vy: